Školní časopis roku 2015

25. dubna 2015 v 12:24 | Ellí |  Ze života Ellí
Zdravím!

Rozhodla jsem se s vámi zase jednou podělit o zážitek/zkušenost, kterou jsem získala/prožila v minulém týdnu.
Pravděpodobně jsem se zde nikdy nezmínila, že kromě svého blogu, píši také do školního časopisu u nás na gymnáziu. Svými články tam přispívám už druhým rokem a musím říct, že mě to velmi baví :). Je to taková hezká kreativní činnost a člověk se na škole hned trochu zviditelní a získá nové spřátelené duše v redakci :)).

Právě s naším časopisem jsme se přihlásili (již poněkolikáté) do celostátní soutěže "Školní časopis roku".
Každý rok se pak koná vyhlášení výsledků, nejprve krajských kol, první dva časopisy v každé kategorii poté postupují do kola celorepublikového.
Měla jsem docela štěstí - byla jsem vylosována, a tak jsem se onoho vyhlášení mohla zúčastnit. Vlastně jsem tam jela už podruhé, protože jsem se stejné akce účastnila už před rokem. Víceméně jsem tedy věděla, co mám čekat - o to víc jsem se ale těšila.



Než jsme (my - zástupci naší redakce!) dorazili metrem na místo určení, v tomto případě do Vyšší odborné školy publicistiky v Praze, stihly jsme se samosebou ztratit, a tak nám chvíli trvalo, než jsme se propracovali až do danné budovy... Nicméně jsme nakonec zdárně dorazili do cíle a po prvotním rozkoukání se, jsme si šli přečíst nabídku workshopů. Právě workshopy mě na tom všem bavily asi nejvíc, navíc mi i opravdu hodně daly.
Každý účastník se mohl zapsat na právě dva workshopy (výběr byl asi z deseti). Já si vybrala "Zpráva snadno a rychle" a "Moderování" na které jsem chtěla jít už v loni, ale nějak jsem zaspala, a tak byla kapacity naplněna dřív, než jsem si vůbec stačila zjistit, kde se přihlašuje. Nicméně letos už jsem byla chytřejší :-).

Poté jsme se přesunuli do auly, nebo jak bych nazvala onu místnost s promítacím zařízením. Tam nás přivítal vlídně vyhlížející pán ve středních letech a řekl nám pár slov o tom, jak bude den probíhat.
Když jsme si vyposlechli pár nezbytných formalit, týkajících se sponzorů a denního programu, rozešli jsme se na své workshopy.

"Zpráva snadno a rychle"
Přivítal nás pán, na kterém bylo vidět, že má opravdové zkušenosti z brandže, něco si už prožil a dannému tématu opravdu rozumí (což mi bylo velmi sympatické :)). Poté co se představil on nám, nachal chvíli na to, aby jsme se představili zase my jemu a ostatním (další plusové body!). Každý z nás tedy řekl pár vět o sobě (jméno, věk, časopis, typ článků, které píše, zda má vlastní blog, atd.).
Asi půlku času zabral výklad teorie, při kterém jsem si podstivě psala poznámky - bylo to totiž skutečně zajímavé! Po teoretické části přišla na řadu část praktická, která probíhala přibližně tak, že jsme shlédli asi dvě a půl minuty dlouhou ukázku ze známého českého filmy (který jsem samozřejmě jako jediná z celé skupiny neviděla - super -_-!). Byla jsem tedy lehce znevýhodněna. Jelikož jsem nevěděla, o čem zbytek filmu je, byla jsem skutečně odkázána čistě jen na ukázku. Dostali jsme asi 4 minuty na to, aby jsme napsali stručnou a výstižnou zprávu, která by byla veřejně prezentovatelná v seriózních novínách / web serveru.
Psali jsme jako o život dokud nezaznělo rázné: "Stop! Čas vypršel!" Nyní už přišla na řadu zpětná vazba, a tak každý přečetl svůj výtvor a náš lektor mu podal konstruktivní kritiku. Nejvíce mě dostal kluk, o pár let starší než já, co za celu dobu napsal pouze titulek (titulek, ne nadpis - to jen aby bylo jasno!).
Když jsem přišla na řadu já, měla jsem samosebou trochu trému (já vůbec mívám trému často. Vždycky se hrozně těším na to, že budu vystupovat, ale klepu se pak jak ratlík :D). Přečetla jsem tedy svojí zprávu a čekala na zhodnocení.
Ačkoliv mě to docela překvapilo, dostalo se mi velmi kladné odezvy a pochvaly, z čehož jsem byla fakt jako totálně happy! Pán se mě dokonce zeptal, zda bych se v budoucnu nechtěla živit novinařinou a já odpověděla, že to ještě nemám jasně rozmyšlené, ale rozhodně je to jeden z oborů, který by mě hodně lákal. Na to mi on řekl, že doufá, že mě tam (na té škole) za pár let uvidí... Co vám, budu povídat, myslela jsem, že se snad rozplynu blahem :D. Ne vážně, musím říct, že dřív jsem nad tímto nějak víc nepřemýšlela, teď jsem se na tuto školu ale mrkla trochu podrobněji a musím říct, že by mě to skutečně velmi VELMI lákalo a určitě se zařadila do mého výběru TOP škol po gymplu. Má to pouze dvě menší (větší) vady:
1. Není to vysoká, ale jen vyšší odborná. Dá se pak ale pokračovat například na UK, takže to není ten největší problém...
Bod za 2. je o dost horší - školné na rok je (už nyní, kdoví jak se zvedne, než já půjdu na vejšku) 28 000 Kč. Což skutečně není málo. Na to si nějakou brigádičkou vydělám asi sotva a pochybuji, že by to byla moje rodina ochotná schopná financovat...

Teď ale zpět k průběhu dne.
Po vyzvednutí svačiny ZDARMA! jsem se přesunula na svůj druhý workshop -

"Moderování"
Přivítal nás slušný týpek pán, očividně ze světa showbysnysu. Tak trochu mi připomínal onoho bulvárního moderátora z pořadu PRÁSK! (Ale pššš!) Sdělil nám pár docela solidních a zajímavých rad a tipů pro práci moderátora/ky a pak prý, že si zahrajeme jednu hru.
"Hra" spočívala v tom, že se dobrovolník, který samozřejmě žádný nebyl, postavil před všechny přítomné a musel celou, dlouhou jednu minutu žvanit o něčem, co se mu ten den stalo. Je mi jasné, že si teď nejspíš říkáte: "Pche, jedna minuta! To je jako nic!" Ale věřte mi, že to až taková sranda není. Jak už napsal Einstain, čas je relativní a věřte mi, že i kdyby byla ta minuta sebekratší, bude vám v tu chvíli připadat jako milión let. On a ještě jedna paní nám dělali porotu, a zatímco běžel časový odpočet, oni bedlivě poslouchali. Jakmile je vyprávění danného člověka začalo nudit, zvedli ruku. Když se hlásili oba najednou, nešťastník to jednoduše nezvládl a šel si sednout s pocitem, že tenhle obor pro něj prostě není to pravé oříškové. (Btw. Takhle dopadla minimálně polovina účastníků...) Když časomíra odzvonila konec minuty a vy jste pořád stáli na svém místě, mohli jste si pořádně oddechnout, protože jste tenhle zdánlivě lehký úkol zvládli.
Protože se nenašel žádný dobrovolník, náš lektor nám sdělil, že si někoho vybere.
V duchu jsem se modlila: "Ať to nejsem já, jen ať nemusím jít jako první!"
No co myslíte? Upřel na mě pohled, usmál se a pak tak jako trochu pobaveně povídá: "Co třeba támhleta slečna, v tom proužkovaném?" A já na to v duchu jen: "No, SUPER!"
Neptejte se mě co jsem tam blábolila.
Já to totiž skutečně nevím. Zkrátka jsem něco mlela a mlela a když jsem už opravdu nevěděla co by, postřehla jsem, že se lektor přihlásil. V tom, ale zazněla osvobozující znělka a já jsem to tak nějak no, dala :).
Pak mě sice zkritizoval, že jsem celou dobu měla ruce za zády a že to nepůsobí dobře - Okej, ale já měla co dělat, abych se tam na místě nesložila, na tož abych ještě myslela na nějaký pitomý ruce, no ne?!
Nicméně jsem si jeho radu vzala k srdci a příště na to už budu možná myslet.
Pak už jsem jen blaženě poslouchala další. Někteří byli hrozně nejistí a většinou také ani nedokončili. Někteří zase působili celkem suverénně a mě jejich vyprávění docela zaujalo a bavilo...


Už zbývalo jen vyhlášení výsledků. Náš miláček časopis sice nepostoupil, ale získali jsme zvláštní cenu porotu a plnou tašku zajímavých cen. Den měl ještě vyvrcholit studentským festival zaměřeným na žurnalistiku, ale naše redakce měla za úkol se vrátit včas, a tak jsme to už nestihli.
Sice bych se tam byla podívala ráda, ale pravdou je, že jsem za ten den byla už docela přeplněná vjemy a dojmy a taky jsem začínala pociťovat únavu. Ani mi tedy nevadilo, když jsme poděkovali organizátorům akce, rozloučili se s publicistickou školou a vyrazili na cestu domů... :-).

Omlouvám se za snad nejdelší článek, co jsem kdy na blogu sesmolila, ale měla jsem zkrátka nutkavou pořebu vám tohle vypsat a bojím, se že kdybych ho zkrátila, stratil by onen spontání a správný nádech.
Pokud jste se dostali až sem a mezitím neusli za monitorem, máte u mě obří, imaginární lízátko ;)!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 18:52 | Reagovat

Páni, tak to byl krásný zážitek, přečetla jsem článek jedním dechem. :-)

2 Ellí Ellí | Web | 29. dubna 2015 v 17:24 | Reagovat

[1]: Díky :) Jsem ráda, že nenudil :))

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 19:18 | Reagovat

Jů, to muselo být super... závidím :D Možná že příští rok vám to vyjde :)

4 Ellí Ellí | Web | 29. dubna 2015 v 21:32 | Reagovat

[3]: Díky, taky doufám! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama